Jindřich Radič
4 min. čteníDnes je to přesně dvacet let, kdy jsem odletěl do Anglie – pracovat, žít a pracovat. Pracovat píšu dvakrát, protože jsem pracoval šedesát, pětašedesát hodin týdně těch téměř jedenáct let.
Prý vojna dělá z chlapců muže. Na „vojně“ jsem sice nebyl – jsem hrdým majitelem „modré knížky“, ale žít v zahraničí je pro mladého může rozhodně lepší, než „šaškovat na buzerplace“ a mít všechno zajištěné.
V zahraničí je člověk sám za sebe a to se vším všudy. Potřebuje-li k lékaři, tak se musí naučit nová slovíčka, aby mohl vysvětlit, co mu vlastně je. Chce-li se přestěhovat, musí si zajistit nové zaměstnání a najít bydlení. K tomu aby uspěl, potřebuje být připravený více, než jsou ostatní. A takhle bych mohl pokračovat pár minut.
Moje první pracovní zkušenost v Anglii byla v městečku Crewe, které je známé tím, že se tam vyrábějí světoznámé luxusní vozy Bentley. Cestička mně byla umetena tak, že jediné, co jsem musel pro to udělat, byl pohovor v angličtině. A taktéž jsem logicky musel mít potřebnou kvalifikaci. Pohovor jsem zvládnul a mohl jsem vyrazit letadlem z Prahy směr Manchester Airport, kde jsem byl vyzvednut oblastním manažerem a dovezen do nového zaměstnání. I ubytování jsem měl zajištěné. Crewe byla velká škola. Pracoval jsem třináct dní v kuse (byla to moje volba) minimálně deset hodin denně a poté musel následovat den volna. V tomto tempu jsem fungoval přibližně rok. Poté jsem zvolnil na režim šest pracovních dní a den volna. Do práce jsem to pěšmo měl necelých pět kilometrů a to samé jsem šel zpět domů. Nechtěl jsem si koupit ani kolo, protože mi bylo jasné, že v Crewe nezůstanu. Hlavně ne po tom, co jsem vyrazil s kolegou a kamarádem v jedné osobě, hned v roce 2005 na výlet do Edinburghu.
Po roce a půl od tohoto výletu, jsem se na osm měsíců přestěhoval z Crewe do hlavního města Skotska Edinburghu. Našel si drahé ubytování ve čtvrti Duddingston. Ono totiž na čtvrti, ve které bydlíte, velmi záleží. Závisí na tom mimo jiné i cena pojistky automobilu, motocyklu. Bydlel jsem v zastrčené ulici (Cavalry park drive), kde se nacházejí honosné stavby a v té době tam bydlela vyšší střední střída. Byl tam klid, bezpečno a pořádek. Pro ilustraci – takový jsem měl výhled z mého balkónu.
Byť jsem byl v Edinburghu spokojen, tak jsem se začal poohlížet po práci v Londýně. Jel na pohovor a práci dostal okamžitě.
Londýn, co se financí týče, byl nejlepší volba. Ale u financí to začíná a také končí. Vlastně ještě jedna výhoda, kterou Londýn nabízí. Větší možnosti pro cestování. Řekněme, že i tak je hlavní město Velké Británie úžasné místo, ale! Rychle se mění, a to k horšímu. Strávil jsem v Londýně osm let a tudíž si jsem jist, že hodnotit rozhodně mohu.
V Londýně jsem došel po zkušenostech s jinými kulturami k závěru, že pokud ty kultury nejsou připravené a ochotné respektovat původní kulturu, tak to nemá s nimi vůbec žádnou cenu zkoušet. Tyto experimenty nikde nevyšly a ani nevyjdou. Stačí se podívat jak vypadá Karáčí (patnáct miliónů obyvatel), Dillí (dvacet šest miliónů obyvatel) a jak vypadá Tokyo včetně přilehlých oblastí s třiceti osmi milióny obyvatel. Je to vážně o kultuře těch lidí. Pokud budu chtít zažít řekněme Pákistán, tak poletím tam a ne, že mi nyní stačí letět do Lisabonu. V Lisabonu chci zažít výhradně portugalskou kulturu.
Získal jsem tím opravdová, stále trvající přátelství. Zkušenosti k nezaplacení – jak pozitivní, tak i negativní. Naučil se cizí jazyk a hlavně jsem mohl hodně cestovat. Mnohokrát do oblíbených U.S.A.. Taktéž jsem navštívil Mexiko, ale i Čínu.
Možná, že bych se měl velmi dobře i tady kdybych neodjel, poněvadž můj tehdejší Vitamínobchod měl dobré jméno a získával na stále větší oblibě u zákazníků. Ale i tak, by mi v hlavě hlodala ta touha odjet a žít v zahraničí. Prostě to zkusit. Nemá cenu řešit, co by bylo, kdyby. Udělal jsem to tak, jak jsem to udělal.
V zahraničí se musíte umět domluvit, hodně pracovat a musíte si jak se říká, udělat jméno. Musíte zkrátka zapadnout. A to v Anglii pro mě díky mému anglickému smyslu pro humor nebyl problém. Angličani jsou navíc bezelstní lidé, kteří rádi pomůžou. A když se k nim chováte slušně a s úctou, tak to ocení třeba tak, že se stanete součástí jejich rodiny.
Rozhodně vyražte do Světa na zkušenou. Ty zkušenosti, které tam získáte, můžete použít po případném návratu domů a tím dělat tuto zemi lepší.
Další článek
