Čas od času mám potřebu opustit naši krásnou zemi a zajet si k sousedům, kde se dodržují pravidla více než u nás a kde silnice nejsou tratí pro offroady. Byť by to mělo být pouze na necelé dva dny. Rakousko není zrovna za humny, ale není to z Prahy zas až tak daleko, aby mě to odradilo od „kopnutí do vrtule“ a jízdy za poznáváním nových míst.
Jedeme přes Přeštice a jelikož jsme vyrazili z Prahy až po poledni bez oběda, tak se zastavujeme v městě, odkud pochází Přeštické černostrakaté prasátko na pozdní oběd. Na náměstí se nachází Pivovar Přeštice a je tudíž jasnou volbou. Pivovar je pěkný a vše září čistotou. Objednáváme si a já se rozhoduji mezi pečeným bůčkem a vepřovým řízkem. Na doporučení pana číšníka si objednávám řízek.
Nechci nikterak hanit tento pokrm, ale 250 gramů neměl ani omylem. Byl vysušený a rozklepaný tak, že jsem obdivoval práci kuchaře, že se mu ten „list papíru“ vůbec podařilo obalit. Za 269Kč včetně malého Zelného salátu jako přílohy a extra 59Kč za Štouchané brambory, bych opravdu očekával více. Můj dámský doprovod byl se svým jídlem spokojený. Ode dneška přestávám dávat na doporučení číšníků! Tedy alespoň u nás.
Pokračujeme dále přes Špičák do Rakouska. Do Kirchdorf am Inn, kde přenocujeme, se dostáváme po 21.hodině. Jdeme do místního Gasthausu, nad kterým je v prvním patře hotel/pension. Vcházíme do hostince a než stačíme pozdravit, tak nás místní zdraví jako první. Německy (byť jsem němčinu za těch 30 let nepoužívání zapomněl) se dámě za výčepem omlouvám, že nemluvím německy, ale že máme zamluvený pokoj. Ta to asi bere z mé strany jako žert (mluví taktéž velmi dobře anglicky, jak zjistím posléze), protože mi hned jejím mateřským jazykem říká, že máme pokoj číslo tři, který se nachází v prvním patře. Pokud bychom si chtěli dát večeři, tak kuchyně bude ještě patnáct minut otevřená. Pak máme smůlu a můžeme si dát akorát pivo. Jdeme se ubytovat a pak jdeme na jejich pivo.
Ráno je jako korálek. Jedeme přes Branau am Inn (tam se narodil ten pán, který pobláznil německý národ natolik, že z toho byla válka) do Salzburgu. Po zaparkování v parkovacím domě v samém centru starého města se jdeme občerstvit, neboť je čas oběda. Přemýšlím nad řízkem, ale po včerejší neblahé zkušenosti radši dávám přednost jinému pokrmu. Mohl jsem si jej klidně dát, protože tady ten řízek vypadal úplně jinak! Ale i tak jsem byl s mým výběrem velmi spokojen.
Nasyceni se jdeme projít na náměstí, kde má sochu slavný skladatel, kterému jeho Pražané rozuměli. Ano, tím skladatelem je Wolfgang Amadeus Mozart. Na hrad nejdeme, protože se dnes chceme ještě podívat na další místa.
Ze Salzburgu jedeme po A1 k Mondsee a následně k Attersee. Je to vskutku krásný pohled na ta blankytně modrá a průzračná jezera …
Inu, jelikož se čas nachýlil, tak se nedá nic dělat a my musíme vyrazit zpět do Prahy.