Jindřich Radič
4 min. čteníVietnam… Kde začít? Vietnam vás dostane. Dostane vás svou pohodou, vřelostí a laskavostí, která je všude kolem vás. Je v atmosféře, v lidech, v jídle a možná i v místním pivu.
Vietnam je úžasné místo na této planetě. I když já mohu okomentovat pouze bývalý Saigon, nynější Ho Či Minovo Město.
Po dlouhém letu a příletu do Saigonu jsem byl vážně rád, že mám cestu za sebou. Létat přes noc mě nikdy nebavilo. Ten čas v noci v letadle ubíhá pomalu. Alespoň tak to mám já.
Hned jak jsem vyšel z „rukávu“ do budovy letiště a zahnul doprava, byl jsem u prvního stánku prodejce místních SIM karet. Byl 17. únor, první den nového roku, a tak byla cena vyšší než den předtím.
Prodejců tam bylo více, ale nezjišťoval jsem, jestli SIMka u nich stojí více, nebo méně. On se člověk „chytračením“ může taky spálit – data mohou být omezená na pár GB. Koupil jsem si tedy eSIM, která byla ještě dražší než klasická karta. Takže jsem hned platil více za to, že byl svátek, i za eSIM. Ale co, data byla rychlá a neomezená.
Prošel jsem pasovou kontrolou jako nic. Vyšel jsem před letištní halu a hned mi nadháněč nabízel taxi. Nechci. Dík. Mám v mobilu aplikaci Grab a přes ni pojedu. Jdu ke stanovišti určenému pro již zmíněnou službu. Další nadháněč mi znovu nabízí odvoz. Ok. Tak povídej. „Kam jedeš?“ zeptal se. Řekl jsem mu adresu a on povídá, že to je za milion. V tu chvíli jsem si vzpomněl na scénku z mého oblíbeného filmu Prohnilí proti Prohnilým. Se stejným výrazem v obličeji i hlasem jako provozovatel restaurace a nočního ilegálního hráčského doupěte v jednom mu odpovídám: „Cože?“ Nadháněč znovu opakuje: „Milion.“ – „Hele, včera přiletěl brácha a cesta ho stála 350 000 VND i s dýškem. Je svátek, dostaneš 400 000 VND. Za tu cenu pojedu s Grabem.“ Vytahuje mobil a ukazuje mi v aplikaci Grab, že cena je teď 1 200 000 VND. „Čtyři sta. Ber, nebo neber.“ Okolo jde asi jeho boss a ptá se ho, co se děje. On mu sděluje moji nabídku a boss na to, že to má vzít. Jedu za 400 000 VND (cca 320 Kč).
Jsem na místě. Volám bráchovi, ten pro mě jde před hotel. Ubytovávám se a jdu do hotelové restaurace. Co vám mám povídat… Dal jsem si čtyři chody. V tu chvíli mi začalo devět dní v gastronomickém ráji. Jsou totiž dvě kuchyně, které můžu – a to velmi: vietnamská a mexická.
Jediné, co jsem ze Saigonu viděl, byly restaurace a tržnice. Nic víc. V restauracích jsem si dal krokodýlí steak, jeden z nejlepších vepřových řízků, Bun Cha, Pho Bo atd. atp. O jejich místním pivu a Egg Coffee ani nemluvě.
Ale pokud chcete zažít autentický gastro Saigon, tak si zajeďte na květinový trh Hồ Thị Kỷ. Budete sedět na malých stoličkách u malých stolků a bude vám náramně. A až půjdete z trhu, tak si kupte roládu stejně, jako jsem to vždy udělal já. Však se podívejte také na video.
Pokud si budete nutně potřebovat „odskočit“, tak se neostýchejte zajít do hotelu, restaurace nebo kavárny. Zeptejte se jich a oni vás ještě dovedou na místo. Ve Vietnamu není nic problém, pokud člověk dodržuje alespoň základní pravidla slušného chování – pozdrav, popros, poděkuj.
Ze Saigonu jsem odlétal ve čtvrtek ve 23:55. Do Prahy jsem se dostal přes Dubaj v pátek v poledne – a hned v sobotu byl uzavřen vzdušný prostor na cestě z Asie do Evropy. Co z toho plyne? Plyne z toho to, že pokud můžete cestovat, tak byste měli. Bez odkladu. Ne za rok. Teď! Proč? Protože nám „vládnou“ psychopati, jak pravil MUDr. Jan Hnízdil. A v mnoha případech tomu tak opravdu je. Tak šťastnou cestu!
P.S.: Podařilo se mi na trhu Hồ Thị Kỷ vyfotit starého pána, který vypadal téměř jako samotný Ho Či Min (Hồ Chí Minh), vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung. Podle místních je v dnešní době rarita narazit na někoho, kdo nosí vousy v tomto stylu.
Další článek
