Zrakoplovem k Jadranu

Když jsem minule odjížděl z Chorvatska, tak jsem netušil, že se k Jadranu nedostanu následující tři roky. Ovšemže kdybych podstoupil to, co jsem podstoupit nechtěl, tak bych mohl jet do Chorvatska a vlastně kamkoliv. Ale! Radši jsem si tu pauzu udělal a o to víc si to teď užil. Holt to, co bereme jako samozřejmost, samozřejmostí během několika málo okamžiků být nemusí.

Nechtěl jsem cestou ztrácet zbytečně čas, a proto jsem zvolil leteckou přepravu. Kouknul jsem se na internetu, s kým bych se mohl dostat do Splitu. Bez přestupu to šlo pouze s ČSA. S přestupem bych se do Splitu s Ryanair a Wizz air dostal za poloviční cenu, ale čtyři hodiny s jedním přestupem nebo devadesát minut… Volba byla jasná.

Při odbavování se on-line jsem zjistil, že nakonec poletím se smart wings. Ale měl jsem to veliké štěstí (myšleno ironicky), že se mi na pražském letišti alespoň podařilo vyfotit jediné letadlo ČSA – tento rok ČSA slaví 100 let od založení. Je to spíše ostuda, že po 100 letech to dopracovali k jednomu letadlu. Ryanair byl založen v roce 1984 a letadel provozují kvanta.

Odlétáme na čas. Letadlo už toho pamatuje hodně a nutno podotknout, že je to základ bez monitorů. Avšak pokud mne dopraví do místa destinace, tak se to dá přehlédnout. Ale co se přehlédnout nedá je, že za tu cenu letenek (6500 Kč zpáteční), by snad mohl být alespoň nějaký obyčejný snack. S British Airways na letu z Heathrow do Prahy a za méně peněz (£80), dostanete jiný servis. Ve Splitu přistáváme na čas.

Omiš

Do Omiše to mám z penzionu, ve kterém jsem ubytován, pěšky podél moře tři kilometry. To je ideální vzdálenost na protažení se po spánku. Na snídani jdu do starého města do jedné z mnoha kaváren. Ke snídaní si dávám dva toasty namazané rozetřeným avokádem s kousky feta sýru. Káva i tousty byly vynikající.

Na oběd si občas zajdu do restaurace Puljiz – od roku 2015, kdy jsem u nich jedl poprvé, jsem nikdy nebyl zklamán. První jídlo, které si dám, a na které se těším, je Salát z chobotnice. V následujícím dnu si dávám Pljeskavici se sýrem.

Při večerní procházce do Omiše, fotím krásný západ Slunce. Nejenom ten, ale i vynikající zmrzlina jsou mi odměnou za těch ušlých sedm kilometrů.

Těch několik málo dní uteklo jako voda a já nastupuji do téhož letadla. V Praze přistáváme na čas. Pokud opět něco (ne)očekáváného ve světě nenastane, tak příští rok Chorvatsko nashledanou.