Na pátek 27. října jsem měl v Norimberku domluvený rozhovor s majitelem craftového pivovaru Orca Felixem (Felix vom Endt). Jelikož jsme byli dohodnuti, že přijedeme po 13. hodině, tak nám stačilo vyrazit z Prahy ráno. Na cestu nám svítilo Slunce a jeho paprsky dopadající na zabarvené listí na stromech kolem dálnice, umocňovaly kouzlo podzimu.
Před pivovarem postával hlouček dobře naladěných, klábosících chlápků. Někteří z nich popíjeli třetinková piva z láhví, uvařených v tomto pivovaru. Šel jsem se zeptat, jestli mohu mluvit se Stefanem. Chlapík se na mě rozpačitě podíval a zeptal se jedním slovem. Stefan? Já mu na to odpověděl: No jasně. Stefan tady žádný není. Nedělej si srandu. Nejsi ty ten z Čech? Jo, jsem. Tak ty myslíš Felixe. Ano Felixe. Vůbec nevím, proč jsem řekl Stefan. Všechny okolo to pobavilo. Sympatický chlápek se mi představil a sdělil mi, že Felix je nemocný, ale že ten rozhovor se mnou udělá on. Najednou se mě jeden z přítomných ptá, jestli mám hlad, a že musím ochutnat jejich sendvič. Než jsem stačil zareagovat, tak mi podával sendvič s rybou a cibulí. Fritz Großkopf (ten menší na fotce) mi řekl, že až se v klidu najím, tak mě provede pivovarem a uděláme ten rozhovor. Ještě než jsem dojedl, tak na mě jeden zaměstnanec promluvil celkem slušně česky. Říkal, že je z Weidenu, což je nedaleko hranic a pár slov tudíž umí.
Říkám Fritzovi, že jestli může, tak se vrhneme na rozhovor. Fritz ještě ztlumí příjemnou hudbu, která se rozléhá pivovarem a jdeme na to.
Felixe napadlo mít vlastní pivovar někdy před sedmi roky, když cestoval jeden rok po Kanadě. Pak nějaký čas žil ve Vancouveru, kde pracoval v Parallel 49 Brewery. Když se vrátil do Německa, tak ještě nějakou dobu pracoval v Berlíně v pivovaru Heidenpeters. Ten nakoupil nové zařízení pro vaření piva a Felix to staré převezl sem, do Norimberku, kde začal s manželkou tento byznys. Po dvou letech najmul Maxe (Max Olbrich – ten větší na fotce), který je profesionálním sládkem. Před přibližně třemi a půl lety jsme koupili tuto budovu.
Ne. Tohle není původní pivovar.
V to doufám. Jak můžeš vidět, už teď nám tu začíná být těsno.
Jo. Vancouver je v jeho srdci a kosatky ho okouzlily natolik, že po nich pojmenoval svůj pivovar.
Není to příliš komplikované. Potřebuješ peníze a místo. V Německu nepotřebuješ mít nikoho, kdo by se za Tebe zaručil, jako profesionální sládek. Je to vážně snadné.
Slad nakupujeme místní. Jedná se o Rhön-Malz a je z Horních Franků (Frankonia). Výběrové slady kupujeme od velmi staré firmy Weyermann z Bamberku. Chmel je taktéž německý. Ten nakupujeme od Friedrich organic farms v Grävenbergu. Vše je v bio kvalitě. Avšak pro naše IPA používáme chmel z U.S.A. a Austrálie. Bez toho by to nešlo.
Ovocná piva nevaříme moc často, ale konkrétně pro to pomerančové, máme pomeranče z farmy, která je na jihu Španělska. Mají tam velmi starý pomerančovník a ty pomeranče jsou právě z něj.
Taky zřídkakdy vaříme naše kyselá ovocná piva, ale protože už nám dochází výrobní prostory, tak produkci ovocných piv omezujeme.
Nyní máme v produkci šestnáct druhů piv. Naším jádrem je šest druhů piv. Ty vaříme stále. Pak máme sezónní piva a pak vaříme piva, která uvaříme pouze jednou.
Naše produkce je pod sto hektolitrů ročně.
Ano! Kvalita je na prvním místě!
Samozřejmě. Naše piva si v Norimberku můžeš dát na čepu. Jsme velmi hrdí na to, že si naše piva můžeš dát i v restauracích oceněných Michelinskými hvězdami. Konkrétně v Norimberku v restauraci ETZ, která má dvě Michelinské hvězdy. Tam párují jeden pokrm s naším pivem. Restaurace Veles a Tisane mají každá po jedné Michelinské hvězdě.
Přesně tak. (Smích). Ale pokud by sis chtěl dát pivo v baru, tak si jej můžeš dát v Kate Murr, Afterwork a nebo ve známém Cafe Wanderer / Bieramt.
Naše piva si můžeš koupit v Mnichově, Berlíně, Hamburku, Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu. Samozřejmě, že ano. Stále hledáme příležitosti a nové zákazníky všude v Evropě. Minulý týden jsme poslali pár sudů do Rakouska, ale i do Plzně.
Samozřejmě. Budeme rádi.
Rádo se stalo a kdykoliv se na nás přijeď podívat. Máš to kousek.