Retro týden v restauraci Na Pekárně šéfkuchaře Václava Friče

Do restaurace Na Pekárně šéfkuchaře Václava Friče jsme si na večeři zajeli 20. června. Když jsem pro nás o týden dříve zamlouval stůl, tak jsem netušil a už vůbec nemohl vědět, že následující týden bude v restauraci Retro týden. Těšil jsem se na svíčkovou. Jenomže ta v nabídce nebyla, jak jsem zjistil v pátek, kouknutím se na denní menu na stránkách restaurace. Popravdě, moc se mně tam nechtělo, ale Monika řekla, že to zrovna může být super a tak jsme se vydali na cestu. A rozhodně jsme udělali dobře!

Po příchodu do restaurace nás přátelsky přivítal sám pan majitel. Dal nám na výběr, jestli chceme být usazeni v restauraci a nebo na zahrádce pod markýzami. Byl pěkný slunný den a tak jsme si sedli na zahrádku. Za chvilku byl u nás pan Frič s jídelním lístkem. Monika si objednala jako předkrm Zvěřinovou paštičku s brusinkovou omáčkou a domácí houstičkou a já Henri vejce. To jsem jako malý měl velmi rád. A ještě jsem panu Fričovi chtěl sdělit, že si pak dám … Ani mě to nenechal doříct a povídá: „Nespěchej, to Henri vejce je trochu mastnější. Uvidíš, jestli se do Tebe bude ještě něco vejít.“ Z těchto slov mi hned bylo jasné, že tady jde o to, aby se host cítil dobře a hlavně, aby se dobře najedl.

Za chvilku byl před námi předkrm. Radost pohledět a radost konzumovat. Domácí houstičky a domácí chlebíček jsou jedním slovem exkluzivní. Stejně tak Zvěřinová paštička a Henri vejce. Po chvíli zjišťuji, že pan majitel měl pravdu s tím objednáváním hlavního chodu. Jsem „syt“ a proto ochutnám jejich Dršťkovou polívku. V Praze říkáme polívka a ne polévka [poznámka autora]. Monika si objedná Vepřová játra po anglicku s vařeným bramborem a tatarskou omáčkou. To ještě netuší, jaká porce to je – půlku budu muset (jako obvykle) dojíst já.

Na závěr musím ochutnat jejich Povidlové taštičky s oříškovým cukrem a zalité máslem. Co vám budu povídat. Když na nic jiného, tak na tento dezert si k Václavu Fričovi do Čakoviček musíte zajet.

Než odjedeme, tak si s Václavem Fričem a jeho zrovna přišedším bratrancem povídáme. Normální svět, normální lidé, kteří si rádi popovídají s přespolními, které nikdy před tím neviděli. V téhle hospodě je kromě dobrého jídla, lidskost stále přítomna. A my jsme zde rozhodně nebyli naposled.