Návštěva dvou franských pivovarů

Vidět bratra a sestru s jejich rodinami je skvělé, ale zajet s nimi na výlet, na kterém se stavíme na dobré jídlo a pití, je k nezaplacení.

Byl pátek před Velikonocemi a při cestě do Bavorska jsem ještě udělal krátkou zastávku v Plzni na rozhovor, který jsem sice ještě neměl čas přepsat, ale až tak učiním, tak … Zpět k cestě. S bratrem jsem byl dohodnut, že přijedeme kolem půl druhé, ale jelikož jsme do Plzně dorazili asi se čtvrthodinovým zpožděním a rozhovor byl velmi zajímavý, tak jsem ztratil pojem o čase, a nakonec jsme dorazili na místo až ve tři hodiny. Od bratra jsem to schytal, protože pořád ohříval jídlo a kdyby to prý bylo Schäufele, tak by mě „zabil“, jelikož by bylo na vyhození.

Druhý den jedeme k sestře. Ta mi už před drahným časem říkala, že pokud si chci dát opravdu skvělý pokrm, tak musím jet do Bamberku. Vyrážíme tedy směr Bamberk, kde mám pro oběd vyhlídnutý pivovar Mahrs. Před pivovarem je parkování zdarma, ale je omezeno na dvě hodiny. Položíte na přístrojovou desku takové ty papírové hodiny, na kterých nastavíte čas příjezdu. Ty já samozřejmě nemám a tudíž musím poprosit slečnu servírku, zda-li by mi napsala čas příjezdu na list bločku, na něhož zapisuje objednávky hostů. Ta tak s úsměvem činí a my se můžeme jít najíst a napít.

Součástí pivovaru je pěkná hospoda, na jejímž interiéru nebylo nic změněno minimálně sto let. Sedáme si ke stolu a objednáváme si dvě piva z jejich vlastní produkce a pro mě jedno z jiného pivovaru. V hospodě je taková (dobová) atmosféra, že bych se nedivil, kdyby každým okamžikem vstoupili dovnitř přívrženci NSDAP a bavili se o tom, jak to s tím socialismem bude vše skvělé až … Vedle u stolu sedí stařičký pán a moc bych za to nedal, že … No co, jsme nedaleko Norimberku a ten byl jejich baštou.

Při pohledu do jídelního lístku máme hned jasno. Dáme si jejich SAFTIGES KNUSPRIGES SCHWEINESCHÄUFERLA. Nejlepší Schäufele (můžete, podle regionu, používat názvy Schäuferle, Schäufele i Schäufelchen) peče můj bratr, ale tohle bylo téměř jako to, co jsem měl před časem u něho. Masíčko měkké, tučná část vypečená do křupava a ten knedlíček a to zelíčko. Lahoda! Necháváme po servírce vzkázat do kuchyně, že jídlo je skvělé.

Po jídle se jdeme projít do města a po procházce jedeme ještě do jiného pivovaru, který se nachází ve Franském Švýcarsku. Jedeme kopcovitou krajinou v níž jsou malebné vesničky po silnici vedoucí do Hochstahl, kde v zatáčce nachází se pivovar Reichold. Jelikož ještě sezóna nezačala – nevaří a neobsluhují, tak jdeme dovnitř k výčepu, kde si objednáváme piva a já si ještě kupuji preclík.

Sedáme si venku ke stolu před pivovar a sledujeme projíždějící motorkáře, poněvadž jim počasí už dovolilo najet první kilometry sezóny. Preclík je velmi chutný. Měkký a mastný tak akorát. K pivu ideální.

Co na plat. Je čas vyrazit směr Norimberk, kde se rozloučíme se sestrou a budeme pokračovat dále do Prahy.