Ten doutník si už nedáme

Kamaráde, už přes týden od Tebe nepřišel žádný e-mail. Začínal jsem mít nemilé tušení, které jsem si nechtěl připustit. Nedalo mi to a v noci jsem zadal do vyhledavače Tvoje jméno. Bohužel, jsem se dočetl to, co jsem se dočíst nechtěl.

V pondělí bys mi napsal veršované přání ke jmeninám. To se už nestane stejně tak, jako se to nestalo před dvěma lety. Tehdy jsem po Tvé několika denní odmlce začal mít starost, zda-li se s Tebou něco nestalo. Strážníci městské policie u vás ve Dvoře Králové nad Labem nebrali moje podezření, že není něco v pořádku na lehkou váhu a vyjeli k Tobě. Tehdy se nám Tě shodou okolností podařilo zachránit. Tehdy ano.

Měli jsme v plánu, že až se zotavíš z toho Covidu, tak, že si dáme sklenku a doutník. To se už bohužel nestane …

Život sis užil tak, jak sis přál. Svou přítomností, knihami a hudebními texty si potěšil a inspiroval mnoho lidí. A těšit je budeš i nadále.

Jardo, děkuji Ti za to, že si mi umožnil se s Tebou několikrát sejít v Tebou milovaném Dvoře Králové nad Labem. Že si mi nabídnul tykání a umožnil mně, být Tvým kamarádem.

P.S.: Věz, že dnes večer si dám sklenku a ten doutník.

Sandálky
(Letní motiv – 1. 7. 2019)
Klapaly sandálky klapy klap,
pozornost zbystřil každý chlap;
a básník, uznamenav co k nim patří,
zalitoval, že není mladší!
:-) © JAK

Je mně sedmdesát šest aneb Básník sobě (18. 8. 2023)
Píšu knihy, skládám sloky,
kácím stromy, všechna čest,
líběj se mi ženský boky,
leč tentam je první křest

Po ruce mám svý dva glocky,
čas je totiž zrádná lest,
hřbitovy jsou mrtvejch doky,
ach, co ještě musím snést

Přišedší zdravotní bloky,
jak tomu v mým věku jest,
hned odbouraj dva tři loky,
života se držím fest

K baru vedou moje kroky,
kam jinam by měly vést,
kde jinde zapít svý roky,
v zapomnění chci je smést

Až všechny lihový moky
přestanou mi hlavu plést,
napiju se z Mléčný „stoky“,
dokážu-li se k ní vznést

Na chmelnicích strhli štoky,
várky piva čeká test,
i já plnil chmelem žoky,
brigáda, to nebyl trest

Stáří přináší jen šoky,
nebaví mě ženy svést,
proto v lásce nemám soky,
už nevzplanu jako klest

Zdolat mílovými skoky
zkusím svou poslední z cest,
boty jistěj nový floky,
to je víc než dobrá zvěst

Přes hory, lesy i toky,
cejch básníka musím nést,
cestou žvejkám listy koky,
není za mnou žádnej rest

Nebojím se války s mloky,
ještě umím zatnout pěst,
dávám si bacha na cvoky,
který žerou jenom chřest

Mám i brokovnici s broky,
neb hněv ve mně může vzkvést,
ne, nepatřím mezi noky,
je mně sedmdesát šest!

:-) © JAK

Motto

Proto jsem přežil,

abych se dožil …

(Ach, ty hříčky se slovíčky!)

Dnes je mi 74 let (18. 8. 2021)
Ne, já zdaleka nebalím krám,
dál jdu volným krokem, nespěchám,
v kupě jsem, a tak si užívám
74 let
Chytil’s třetí dech a seš O.K.,
volám ráno na svůj obličej,
není kyselej, je veselej
74 let
Nepřítel Čas, jak se mnou plynul,
tak žádnej kiks mně neprominul,
a přesto jsem se dožít stihnul
74 let
Že nic zvláštního není na nich,
tak snad proto mi přišlo, abych
zmínil mých dnešních nekulatých
74 let
(A okomentoval je, jako všechno vždycky,
s úsměvem, svérázně to velepoeticky;
nikdo mně nic nepřejte,
se mnou se jim zasmějte)
a něco si nalejte!)
:-) © JAK

73
(18. 8. 2020)
Ta číslovka ke mně patří
na den právě dneska,
mám sedmdesát let a tři,
proto není hezká

Naštěstí jsem v tomhle věku
v zachovalém stavu,
bez doktorů a bez léků,
v pořádku mám hlavu

Ať to bouchne, ať to vyzní
jako salva broků:
Ještě chci psát slova k písním,
dvacet sedm roků

Tak dlouho žít odvážím se,
dokud básním, vím, že jsem;
až po stovce vytratím se,
jako pára nad hrncem

Do jiných přístavů, kotvišť,
zmizím za vesmírný práh,
tam, do rýmů Věčných lovišť,
jako tulák po hvězdách
. . .
Nikdo mně nic nepřejte,
leč sklenku si nalejte!
Že si život užívám,
já tu svou už plnou mám!
:-) JAK

Motto
Když už málo randím,
tak si aspoň fandím!

18.8.2019

Muž, zrozený v znamení lva,

jenž má dnes sedmdesát dva,

narozeniny slavící

v poměrně dobré kondici,

vkládá slova co munici

do básně, vposled znějící

jak veršů hutná salva,

a s drinkem, ostří majícím,

pozvedá ke rtům sklenici:

Tak na zdraví a na lva!

   :-) JAK

70!

Když jsem dneska ráno procit‘,

v tu ránu jsem musel psát,

o tom jaký je to pocit,

že mně je 70!

Možná, že by bylo lepší

zavřít oči a dál spát,

bdění totiž nevylepší

fakt, že mám 70!

Až mně všechny kosti trnou,

nicméně je o co stát,

když se rýmy jen tak hrnou,

ač mně je 70!

Napsat knihy, složit sloky,

kácet stromy, to jsem zvlád‘,

dál mě vábí ženské boky,

a to mám 70!

K baru vedou moje kroky,

panáka si musím dát,

na prožité, rušné roky,

dnes jich je 70!

. . .

No jo, ale co teď s tou druhou půlkou života?!

:-) JAK

Jedině tréningem vlastního mozku,

neproměníš se v Alzikovu trosku :-)

© JAK

Jardovo vyprávění o cestování po Aljašce a Yukonu.
Jardovo vyprávění o cestování po Texasu, Floridě a o cestě na Hawaii.